City
Tak jak se zvíře cítí v zajetí,
tak já si připadala v tvém objetí.
Zničil jsi totiž vše, co se dalo,
srdce mi to roztrhalo.
Naše láska byla v rukou zlé moci,
bohužel už jí není nápomoci.
Milovala jsem tě víc než život svůj,
teď už ale nejsi miláček můj.
Zbyly tu jen vzpomínky,
a ty teď ničí ohně plamínky.
Ptáš se: Kde jsou tvoje city?
Odpovídám: Ty už jsou jen mýty...
Sen
V noci je to pohádka,
když otevřu ti vrátka,
do mých krásných snů,
kde prožíváme střípky dnů.
Víš, co se mi včera zdálo?
Že si s námi slunce hrálo,
vítr přestal vát
a čas zůstal stát.
Sedli jsme si do mechu
a dělali neplechu.
Nechápala jsem, že jsem se dřív lásky bála
a sama samotinká v davu stála.
Jenže pak už toho štěstí bylo moc,
na nás dva se snesla noc.
Potom jsem pocítila ve vzduchu zradu,
tenhle sen měl nějakou vadu.
Něco mi ho kazí,
něco mi tu schází.
Najednou vidím, jak se do bílé mlhy nořím.
Jak všechno kolem bořím.
Ne, to jsem nebyla já, to nový den,
jelikož tohle vše byl jen a jen sen.
Osud
Vrazil jsi mi do srdce nůž,
jsi stejný jako každý jiný muž,
možná, že se bojíš lásky,
ale tím mi, hochu, děláš vrásky.
Mě nevadí, že nemáš na kontě tisíce,
chtěla bych tě jen líbat za svitu měsíce.
Jenže takhle mé srdce jen marně bloudí
a lásku všude jinde loudí.
Hledá jen spřízněnou duši,
z tvé strany jen nevědomost tuší.
On je to asi jen zlý osud,
to, že sis mě nevšiml dosud.
Pláč
Kapka slzy teče po tváři,
vítr venku fičí,
zastaví se na mém polštáři,
mé srdce želem křičí.
Ulice jsou plné sněhu,
v očích mám pláč,
já bych chtěla jen lásku, něhu.
Co ty jsi zač?
Když tě v blízkosti mám,
mé srdce divně bije,
sama sebe se ptám,
jestli ta láska ve mě ještě žije?
Na tuhle otázku odpoví jen čas,
snad to nebude dlouhá doba.
Já se dozvím pravdu - zas,
možná to nebude láska, ale zloba.
Zapomenout
Jak lehké je něco si nalhávat,
jak lehké je říkat: toho citu jsem se zbavila,
spíš bych měla na něj nadávat,
jenže radši bych se o něm v dobrém bavila.
Myslím na něj stále,
a to mě strašně mrzí.
Chtěla bych ho za svého krále,
nejde totiž jen tak zapomenou a vůbec ne tak brzy.
Docela jsem se už s tím smířila.
ono....někteří lidé na kolena padnou.
Dřív jsem sice k němu láskou hýřila,
ale teď mě jeho pohled nechává chladnou.
Slzička
Nemám chuť vymýšlet básničku
A přece píši tato slova
Slzičku mám na víčku
A zaháním ji stále znova
Jeden verš, jedna sloka
Nevím, co dále psát,
Slzička mi teče z oka
Já už se nechci lásky bát.
Jsem velmi smutná.
Ale nikdo nechápe proč.
Vlastně ostatním je to putna.
Jen se ty sobecký světe dál toč.
Kapky v moři
Mé srdce láskou hoří,
proč jsme jen kapky v moři?
Některé kapky se spojí,
jenže jiné se lásky bojí.
A tak jen čekám,
až doplujeme oba k řekám.
Jenže já nevím, jak ti to říci mám,
vždyť se ani ve svých citech nevyznám.
Těším se na každé ráno
Proč mi není přáno,
abys mě měl rád.
Já to ale nechci vzdát.
For you
Na město se snesla bílá holubice
Já tě miluji čím dál tím více
Chci, abys viděl očima mýma
S tvým pohledem by mi ani v zimě nebyla zima
Chci, abychom mluvili stejnými ústy
Svět už by pro mě nebyl tak pustý
Chci, abychom slyšeli stejná slova
A společně je opakovali stále znova
Chci s tebou svůj život sdílet
A ne marně láskou kvílet
Možná že nejsi princ z pohádky
Ale já věřím na vztah bez hádky
Možná že nemáš ani koně bílého
Ale já tě chci za svého milého
Možná že už jinou princeznu máš
Ale i tak mě, hochu, zajímáš
Tvůj sladký pohled vyvolá ve mně muka
Sakra, já tě chci za svého kluka!!!
Laska
Láska je jako bouře,
co se kolem přežene.
Je jako teplé moře,
vichřicí zchlazené.
Láska je jako záplavy,
co vše kolem zničí.
Andělé nám mávali,
buďte šťastní! křičí.
Láska
Láska, toť věčné téma je
Láska, toť život celičký je
Bez lásky žít?To neumím si představit
Láska je něco, co nejde popsat,
láska je něco, co ze sebe musíš vydat
Láska je něco, co se naplno prožívá,
láska smutné i dobré zažívá
Je to výzva, je to touha,
je to prosba, zvědavost pouhá
Nenech se láskou soužit,
tu lásku, si musíš krásně prožít!
Kam odcházíš?
Kam odcházíš můj milovaný andílku?
Vždy jsem toužil býti ti nablízku,
celé své srdce jsem ti dal,
jenom tvé štěstí jsem si přál...
Život bez tebe nemá cenu,
bez tebe, já brzičko zhynu...
Kam odcházíš světlo mého života?
V mém srdci zůstane jen temnota,
tvůj úsměv pro mě blahem byl,
bez tebe já nebudu míti sil...
Nebudu mít sil tu býti dál,
proč jen mi tě osud vzal?
Kam odcházíš má voňavá květinko?
Naději dej mi alespoň malinko,
naději že tvé srdce bude dále tlouci,
naději, že nepodlehne té kruté moci...
Moci smrti jež se bojí každý,
miluju tě lásko a to navždy...
Kam odcházíš? Já s tebou chci jít,
tvé objetí já navždy chci mít...
Tvůj tep již mizí, tvůj dech se krátí,
neboj se lásko, naše štěstí se nám vrátí...
Žíly mé chlad nože poznávají,
naše duše spolu odplouvají...
Žiletka
Hlavu má zvrácenou, zmáčené vlasy,
za dveřmi slyší ty zmatené hlasy,
je pozdě spílat jí, prosit a křičet,
teď už vám zbyde jen nad hrobem brečet...
Vzala si poslední kapičku života,
nad jejím tělem se světýlko mihotá...
Nechala po sobě poslední psaní,
je hrozně nešťastná pohleďte na ní...
V listě co nechala bylo jen psáno,
to co se stalo prý bylo už dáno..
Strašně se trápila nemohla dál,
někdo jí naději na štěstí vzal.
Ten kdo to způsobil, vůbec nic netuší,
Sladce si usíná, spánek nic neruší...
Ona je v rakvi na prsou hlínu,
kdo za to může, kdo nese tu vinu???
Byla tak šťastná když prvně s ním tančila,
studená žiletka všechno to skončila...
Řekl, že lásku jí nemůže dát,
pokaždé přišel si na chvíli hrát.
Vždycky, když odešel v slzách se topila,
když cítila samotu, tak vínem se opila...
Pro mě je hrdinkou, vzdala se života,
to já jsem srab a ničí mě samota...
Zbytečná láska
Karel Kryl
Jak kvítek, který vadne, jak světlo lampy za dne, jak pousmání chladné jsi zbytečná,
jak prach, jenž na stůl sedne, jak dálky nedohledné, jak odmocnina z jedné jsi zbytečná
jak suché větve lísky, jak rozfoukané třísky, jak žluté pouštní písky jsi zbytečná,
jak v mracích světlo luny, jak pod hladinou duny, jak roztříštěné čluny jsi zbytečná, jsi zbytečná, má lásko.
Jak polámané meče, jak zmrzlé kvítky kleče, jak mlýn, v němž není mleče, jsi zbytečná,
jak zaskřípění klíče, jak bez násady rýče, jak polovina míče jsi zbytečná
jak promarněná rada, jak stará kůže hada, jak cit, když kvete zrada, jsi zbytečná,
jak nevyhrané bitvy, jak staré kroje z Litvy, jak tupé ostří břitvy jsi zbytečná, jsi zbytečná, má lásko.
Jak vzpomínky, jež bolí, jak svazek starých rolí, jak stará děvka s holí jsi zbytečná,
jak obehrané skladby, jak rozbourané hradby, jak hlas, jenž křičí z klatby, jsi zbytečná,
jak plachetnice v ledu, jak had, jenž nemá jedu, jak spor, jenž marně vedu, jsi zbytečná,
jak prsten, který tísní, jak strom, jenž kvete plísní, jak svět, jenž zhrdl písní, jsi zbytečná, jsi zbytečná, má lásko ...
Mince
Život má dvě strany mince
Někdy padne orel, jindy panna
Ty vybíráš si cestu sám
Jednou jdeš sem a jindy tam
Ona nikdy není přesně daná
Když cítíš se mizerně
A třeba ještě hůř Ti bude
Ber to jako špatný období
Časem to přejde a bude líp
Říkej si prostě – to půjde…
Zase se cítíš mizerně?
Máš se dívat lidem do očí
Za život se musíš prát
Možná nevyjde to kolikrát
Ale jednou, se karta otočí…
Komentáře
Přehled komentářů
už jsem ti psal na email ale ještě jednou tady... skládám a produkuji hiphop nechceš dát kafe? :-P
Pozvání
(Tajemný, 21. 4. 2008 16:22)Máš to tu hezký, jsi krásná holka, jestli budeš chtít, tak se ozvi na můj mobil, já skládám také básně, tak bychom si mohli popovidat ne? Mobil: 736 405 813
Ahoj
(FOX, 1. 10. 2014 19:18)